Mezi nejčastější otázky pacientů určitě patří, za jak dlouho budou mít perfektní úsměv…
„Ortodontická léčba vyžaduje ze strany pacienta větší trpělivost než vylepšování úsměvu protetickými pracemi. Zubům je potřeba dát čas, než zaujmou cílové postavení, ale jak se říká, trpělivost růže přináší. Přibližně za 1,5 roku je ve většině případů aktivní léčba u konce a pacienti odchází s perfektním úsměvem. Spokojení, že se do léčby odhodlali jít. Mám za to svou práci opravdu velmi ráda.“
Založení vlastní kliniky rozhodně není jednoduchá věc. Jak jste začínala a jaké překážky jste musela překonat?
„Začátky nejsou nikdy úplně snadné, ale záleží, s kým spolupracujete. Začínala jsem v malinké ordinaci v Praze - Vokovicích za manažerské pomoci svého bratra Pavla, který je v oblasti podnikání poměrně zkušený a praxi od začátku navedl správným směrem. Mohla tedy růst a já se plně koncentrovat na péči o pacienty a vzdělávání se v oboru. Tato vzácná symbióza se nám osvědčila a jako rodinná firma fungujeme doposud. Vážím si toho, že má klinika Perfect Smile dobré jméno a celý tým se snaží ve svém úsilí nepolevovat. Překážek je na každé cestě spousta. Tak to v životě bývá. Překážky se mají překonávat a i díky tomu naše služby můžeme neustále vylepšovat.“
Máte zkušenosti s ortodontickou praxí ze zahraničí. Mohla byste porovnat úrovně domácí a zahraniční péče?
„Úroveň české ortodoncie je v základech na velmi vysoké úrovni. Na rozdíl od mnohých zahraničních zemí musí čeští ortodontisté prodělat přísnou odbornou přípravu zakončenou specializační atestační zkouškou. Nejdříve musí každý z nás vystudovat obor zubní lékařství a následně ještě postgraduální tříleté studium oboru ortodoncie. Většina ortodontistů tento základ efektivně využije k dalšímu rozvoji a vzdělávání v oboru, a díky tomu má česká ortodoncie ve světě vysokou úroveň. Zahraniční klientela s oblibou využívá vysoké úrovně českých zdravotnických služeb zejména v nadstandardní péči a estetických medicínských oborech.
Máme v oboru třeba nějaké rezervy oproti zahraničí?
„Nemyslím si. Dodavatelé nám neomezují dostupnost nejmodernějších technologií. Pacienti mají přístup k novinkám v estetických oborech. Zdravotnická zařízení se mohou dát certifikovat podle mezinárodně uznávaných norem. Jak jsem již zmínila, příprava našich lékařů má velmi kvalitní základy. Pak už je na každém z nás, jak si dále rozšiřujeme obzory, s jakými pracujeme materiály a jakou máme celkovou filozofii péče o pacienty. Pacienti si dnes podle těchto kritérií pečlivě vybírají zejména nadstandardní zdravotní péči.“
Na klinice nabízíte léčbu mnoha typy rovnátek. Řekla byste, která jsou Vaše nejoblíbenější?
Každému pacientovi doporučuji léčbu individuálně v závislosti na složitosti jeho problému s přihlédnutím k věku, společenskému postavení a jeho očekávání. Zejména proto máme poměrně rozsáhlou nabídku rovnátek. Nedovolila bych si tvrdit, že jedno rovnátko předčí jiné. To je takový obchodní trik, aby se prodala ta nejdražší, jenže to do lékařské etiky příliš nepatří. Kvalitní lékař svým pacientům doporučuje léčbu, která pro ně konkrétně funguje a nebude zdrojem komplikací v životě pacienta v jejím průběhu.“
Mezi Vaše pacienty patří dospělí, teenageři a děti. Co je pro ně typické?
„Každý věk má svá specifika. A hlavně, každý člověk je osobnost sám o sobě. Malé děti jsou roztomilé, když si vymýšlejí, jakou barvu a obrázek budou mít jejich snímatelná rovnátka. Pacienti v pubertě, kteří již potřebují nosit fixní rovnátka, v sobě zpočátku tolik nadšení nemají a někdy se mi zdá, že si investice od svých rodičů ani příliš neváží. Ale po určité době také ocení, jak hezky se jim zuby rovnají. Dospělí pacienti, kterých mám v péči většinu, berou ortodontickou léčbu jako dobře uváženou investici do estetiky svého úsměvu, obličeje a zdraví. Většinou dobře chápou, jak důležitá je jejich spolupráce z hlediska opatrného zacházení s rovnátky, pravidelného čištění chrupu s rovnátky a docházení ke kontrolám. Naštěstí se jen velmi výjimečně setkávám s někým, kdo si myslí, že tak nákladná věc jako rovnátka se už o vše musí postarat sama a já to když tak jen všechno musím zachránit.“
I když by lékař neměl prožívat příběhy svých pacientů, setkala jste se v průběhu své kariéry s případem, který by Vás hluboce zasáhl?
„Napříč medicínskými obory během studia všeobecné medicíny se mi často vybavovala poučka, že medicína je zkrátka zábavná věda o smutných věcech. Rozhovory se svými pacienty beru jako intimní záležitost. Minimálně nezapomínám, co mi vyprávějí a když je to vhodné, popovídám si s nimi hned při další kontrole. V rámci ortodontických diagnóz se však zřídkakdy setkávám s případy, které by mě citelně zasáhly. Přecijen tento obor má velmi estetický charakter a pacienti jsou ve většině případů zdraví. Pracuji však s lidmi, často máme s pacienty hezké vztahy, během návštěvy kliniky si stihneme v krátkosti popovídat. A co člověk, to jiný příběh.
Co Vás na Vaší práci nejvíce baví, co Vás nabíjí energií?
„Nejvíce mě těší, když mi pacienti při kontrolách radostně oznamují, jak se jim zuby hezky rovnají a že to tak rychle ani nečekali. Nebo když zcela otevřeně pochválí naše služby a nemuseli by to vůbec dělat. Velice si také vážím spolupracujících kolegů ve stomatologii, kteří mi občas zavolají a pochválí výsledek pacienta, kterého k nám nezištně poslali do léčby. To mě skutečně nabíjí spoustou energie a má profese se díky tomu stala velikou zálibou.“
Trochu odlehčená otázka na závěr: Pozorujete na sobě profesionální deformaci? Koukáte lidem při setkání na zuby a už si říkáte, jaký typ rovnátek byste mu doporučila?
„Ano, pozoruji ji na sobě. Nemyslím na to, jaký typ rovnátka bych použila, ale spíše si v hlavě plánuji vhodný léčebný postup :-).“
